Jednou k tomu dojít muselo. A protože mám jisté obavy, máme novou rubriku, to konkrétně "pod zámkem", která bude chráněná heslem. Přístup do ní mají jen moji přátelé (konkrétně tedy pouze Janča, Vamira a Cukřenka), kteří nemusejí znát heslo. Často jsem se setkala s tím, že to nešlo odemknout ani mým přátelům, takže kdyby byly problémy, stačí kliknout na Přihlášení v menu pod odkazy a přihlásit se, kdyby to ani potom nefungovalo, napište si. Protože některé články jsou kolikrát dost osobní, bude lepší, když bude pro ostatní zamčená, kdyby se sem snad náhodou dostal někdo, kdo mě osobně zná. Pokud nejste v mých přátelích a články pod zámkem byste chtěli vehementně číst, kontaktuje mě do návštěvní knihy =).

 Je to nějaký kratší zdá se mi... no nevadí. Píšu to většinou ve škole o fyzice, takže se není čemu divit.

Doma mě neudrželi. Ještě téhož dne, kdy jsem překročil práh domu, jsem zase vyšel ven na ulici. Dlouho jsem nebyl za Elenou. Moc dlouho. Jen co jsem se dostal domů, mě chytla pochmurná nálada.

Skvělá kapela a skvělá muzika. Nemám co dodat, poslouchám to stále dokola, protože je to dokonalost sama.

Vedle bráchů Wayovců mám oblibu i v Uchiha (fakt mě doráží skloňovat ta jejich jména...) bratrech. Nedokážu říct, kterého obdivuju víc. Poprvé to byl vždycky Sasuke, který mě dovedl k Narutovi. Zamilovala jsem si ty jeho vlasy a arogantní přístup k věcem. Postupně se zasvěcuji do této proslavené anime a mám pocit, že je to další seriál, který mě dostal, jako dřív Death Note. Neměla jsem ho nikdy v lásce. Vždycky, když běžel na Jetixu nebo na Animaxu, jsem to přepínala. Ale teď? Zase mě to dráplo za pačesy. Sice si o Sakuře s růžovou palicí myslím své, ale... jsou scénky, které mě dokážou rozbrečet a nebo se naopak směju celý díl... je toho na mě moc, nepobírám zatím mnoho výrazů, jmen si pamatuji jen málo, ale jen co shlédnu víc dílů a přečtu pár charakteristik, snad to půjde. Ostatní si myslí, že jsem cvok, když se zrovna na tohle dívám, když bych měla jako správná holka dřepět u nějakýho dojáku s kapesníčkama. Jenže mě uchvátila manga a anime už od útlého věku. Takže se teď k tomu postupně nějak vracím...

Mimochodem opět skvělej song =), už jsem ho strašně dlouho neslyšela. 

Pouze jednorázovka, pro mě spíš taková oddechová. Napadla mě díky jednomu povedenému Frerardu. Tohle téma je sice dost oblíbené a stále omílané... ale já si ho taky neodpustila. Původně se mělo objevit Shonen

Asi začnu tvrdě bojovat proti odpůrcům homosexuality. Zlatý píše.cz, pak se mi někdo diví, že jsem věčně nalepená tady, když si čtu kolikrát články, který jako kdyby vypadly ze mě (je jedno, jestli na píše.cz nebo na blog.cz), jenom mi přijde strašně nefér, že jsou všichni rozprsklý po celý ČR a tady okolo jsou samý zatrpklý heteráci co uznávají jenom heteráky, One Erect...Direction a Justina. Fakt jsem ještě na škole nepotkala holku, co by poslouchala něco "normálního" a... bože, kdyby jste viděli tatíkovou náladu dneska. Fakt jsem přemejšlela, co ho mohlo tak nasrat... každopádně jsme se šli podívat na novou garáž nebo spíš na pronajmutý místo. Vrata se otevírala automaticky a... mě napadla další jednorázovka. Ty kokso =D, jsem strašná. Navíc to nějak zlobilo a samo se to za náma zavřelo. Zima jak v márnici a tma... kobka =D, to bylo něco pro mě. 

No a proč zrovna tohle? Je to dost podivnej song. Narazila jsem na něj díky Frerard videu (jak jinak =D ) a zalíbil se mi. Nemůžu říct, že bych jím byla nějak posedlá, ale má v sobě něco zvláštního...

 Pěknej večír =)

Už pár dní tu máme máj. Dneska jsem strávila den spíš s live koncerty chemiků a kdoví proč mi vehnala Bulletproof Heart slzy do očí a u The Kids From Yesterday jsem měla pocit, že slyším ohromný tlukot srdce. No vážně =), vždycky je nějakej song, kterej u mě nějakej čas vede. 

No a teď už k videu výše. Čas jsem tady otravovala s filmem, jak je u mě známo, nikdo mě nedonutí dívat se na něco, co mě samotnou nezaujalo. Díky učitelce na češtinu, která nám na interaktivní tabuli pustila trailer k Máji, jsem se na to podívala. Už pár týdnů nemůžu z hlavy tenhle film vyhnat, stejně tak, jako Suicide Room a do všeho se mi ještě plete Gee a jeho bohovský pohled. Takže mám v hlavě mix všeho. A protože na tom dneska nejsem zrovna nejlíp, co se týče nálady, našla jsem mix všech songů, které ve filmu byly. Ty písničky mi vrací všechny vzpomínky... a jak řekla Andy - prostě je v nich jakási naděje a mě se strašně líbí, čert vem názory ostatních, že se k tomu filmu nehodí. Podle mě přesně naopak.

Mějte krásný víkend a nenechte si ho nikým zkazit.

Mhehm, takže jsem se zase do něčeho pustila. Po spuštění ksichtknihy jsem objevila pro mě novou fotku. A protože byla (zase) černobílá, což mě tak nějak naštvalo, rozhodla jsem se, že si udělám omalovánky =D. O colorizaci jsem něco málo četla a viděla jsem obarvené fotky, které byly povedené. No, to, co jsem stvořila já, není žádná sláva, ale na to, že to byl první pokus,

Dejme tomu, že je 39 stupňů, venku ječí ptáci a alergici se můžou ukýchat k smrti, přičemž astmatici jsou už pod kytkama. Ekzematikům se dělají ze sluníčka fleky všude možně, mokvají ekzémy a loupe se kůže, přičemž to buď bolí, nebo svědí. Hazardníci se zdravím mají už teď spálená záda, včely řádí, opuchnutí taky. Začínají se objevovat první úpaly, lidem

 Zase mi to bere trochu jinej směr. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla udělat z Gerarda totálního alkoholika a navalit na něj deprese. Místo toho je v pyžamu v autě. S Frankem, který dostal cholerickej záchvat. Nejspíš jsem takovej cvok, kterej nedokáže psát nic normálního =D.

"Kurva práce!"